Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Mám právo povalit Boha i spáchat vraždu, psal Max Stirner

21. 02. 2010 13:36:07
K čemu je svoboda, pokud nic nepřináší? Lidé si nikdy nejsou rovni. Jako se člověk nepokládá na roveň zvířeti, tak i Jedinec nesmí považovat jiného člověka za bytost sobě rovnou. Netradiční postřehy rozvíjel v polovině 19. století Max Stirner, jeden z nejoriginálnějších německých filozofů. První český překlad jeho jediné velké práce vyšel nyní v nakladatelství Academia pod názvem Jediný a jeho vlastnictví.
Max Stirner v dobe, kdy psal své klícové dílo.Max Stirner v dobe, kdy psal své klícové dílo.

Kdo byl Max Stirner, filozof, který předběhl o několik desítek let Nietzscheho a prohlásil Já za jediné pravdivé měřítko věcí?

Max Stirner zaujímá v současné západní kultuře vedle ostatních filozofů a teoretiků anarchismu místo na vedlejší koleji a stále se jaksi neví, co s ním. Do Čech se jeho myšlenky dostaly na konci 19. století. Tehdy si čeští stoupenci moderních směrů brali inspiraci z romantické vzpoury a titanismu, z baudelairovské samoty, z filozofických myšlenek Arthura Schopenhauera, Friedricha Nietzscheho, z vydaných zlomků z deníku Švýcara Henri-Fréderica Amiela, ale v neposlední řadě také z díla Maxe Stirnera (1806-1856) a jeho koncepce individualistického anarchismu.

Značná část vyhraněných individualistů a anarchistů z přelomu 19. a 20. století Stirnerovy myšlenky přijala, na počátku 20. století je však drtivá většina zavrhla, aniž se málokdo pokusil postavit ke Stirnerovi čelem. Za všechny zjednodušené odsudky jeho idejí poslouží příklad Stanislava K. Neumanna, který odmítl Stirnera ve jménu proletářské revoluce na rozdíl od svých dekadentních souputníků již v raném, anarchisticko-komunistickém stadiu svých politických aktivit.

Moderní revue, ústřední časopis českých dekadentů, zaujímal oproti anarchistům ke Stirnerovi kladný postoj poměrně dlouho. Z pozic, jež pro změnu nemají nic společného s dekadencí, anarchismem ani komunismem, se od Stirnera distancoval T. G. Masaryk v Otázce sociální, kde ho dal do protikladu k Marxovi a Hegelovi. Před listopadem 1989 se v Československu v rámci výuky marxisticko-leninské filozofie o Stirnerovi buď zcela mlčelo, nebo býval označován za okrajového pisálka, s nímž se Marx s Engelsem navždy vypořádali ve spise Německá ideologie.

Čím Max Stirner již více než 160 let provokuje intelektuály, anarchisty i filozofy po celém světě?

stirner2.jpgStirnerova kniha Der Einzige und sein Eigentum, která vyšla poprvé v roce 1845 v Lipsku, patří k jedné z nejrozporuplnějších publikací v dějinách západní filozofie. Ihned po vydání o ní začali tehdejší intelektuálové, filozofové i anarchisté spekulovat jako o „příliš radikální“ či dokonce „tak radikální, že si sama odporuje“. Nejrozsáhlejší kritické analýze podrobili spis Marx s Engelsem. Kniha jim posloužila jako ideální příležitost k utřídění vlastních názorů. Záhy po vydání upadla práce po prvním rozruchu v zapomnění. Teprve obliba Nietzschových děl na konci 19. století připravila půdu pro návrat Stirnernova ničím neomezeného Jedince na pole dějin.

Stirner svou práci rozdělil do dvou základních oddílů – Menschen der alten und neuen Zeit (Lidé staré a nové doby) a Ich (Já). Jeho cílový zájem se soustředí výhradně na Jedince. Klade si otázku, proč by Jedinec nemohl odvodit svou podstatu od ničeho, jestliže Bůh, lidstvo a společnost také neodvozují své záležitosti, své věci od ničeho dalšího. Nerozlišuje věci zlé a dobré, zajímá ho jen, jaký pro Jedince mají význam.

Pojmy jako stát, právo, vlastnictví, ale i Bůh, vlast, rodina či mravnost nesmí mít podle Stirnera nad Jedincem moc a nesmí v ničem omezovat jeho individualitu. Nejvyšší zásadou je mu osobní blaho, které má řídit veškeré jeho jednání. V budoucnosti, ve věku novém, bude Já pánem všech věcí a idejí. V období kdy Stirner Jedince dokončoval, nebylo podle něj ještě svobodných lidí. Liberalismus v různých podobách mu byl pouze jen malou, přechodnou odměnou pro současnou společnost. Proletářský stát považuje Stirner jen za společenství ubožáků. Představuje si budoucí komunistickou společnost jako donucovací systém.

Jedinec musí být nepřítelem všech sil, které jsou vedle něj nebo nad ním. Jedincovi Stirner přisuzuje právo činit absolutně vše, co jen chce a k čemu má moc. Má právo povalit i Boha, může-li tak učinit. „Já jest oprávněno k vraždě, nepokládá-li tento čin za bezpráví. Nemáme jedině práva činiti to, k čemu si sami práva nedáme.“

Max Stirner je dodnes jednou z nejrozporuplnějších a nejoriginálnějších osobností západní kultury. V řadě aspektů předjal filozofii Friedricha Nietzscheho a zvláště jeho koncepci vůle k moci. Historická bádání potvrdila fakt, že Nietzsche Stirnera s největší pravděpodobností vůbec neznal. Shoda je tím zajímavější, že každý z těchto filozofů dospěl k stejným koncům z různého východiska a že vzdor souladu, je mezi nimi velký rozdíl.

Nechme na závěr promluvit Alberta Camuse, další originální osobnost, která se pokusila částečně se Stirnerovým odkazem vyrovnat: „A tak zoufalý smích jeho veličenstva jedince na troskách světa ilustruje konečné vítězství ducha revolty. Ale v tomto nejzazším bodě už nemůže přijít nic jiného než smrt nebo zmrtvýchvstání. Stirner a spolu s ním všichni revoltující nihilisté v opojení destrukcí spěchají až na samu mez. A když se objeví poušť, pak je třeba naučit se na ní přežít. Tehdy začíná Nietzschovo vyčerpávající hledání.“

Autor: Petr Kubát | neděle 21.2.2010 13:36 | karma článku: 12.28 | přečteno: 2299x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Peter Gabriel – Mercy Street

Peter Brian Gabriel je anglický hudebník. Poprvé se proslavil jako sólový zpěvák a flétnista v progressive rockové skupině Genesis. Po odchodu od ní se úspěšně věnoval sólové kariéře. V současnosti se věnuje produkci world music,

19.9.2017 v 20:03 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 25 |

Karel Sýkora

Stereophonics – All In One Night

Stereophonics je velšská rocková skupina, založená v roce 1992 ve vesnici Cwmaman na jihu Walesu. Původní sestavu skupiny tvořili zpěvák a kytarista Kelly Jones, baskytarista Richard Jones a bubeník Stuart Cable.

19.9.2017 v 8:42 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 33 |

Martin Faltýn

Nově na Chodově - otevřeli knihy, má to ještě pihy

"Je tam vážně hezky, metrem nebo pěšky. Dá-li se, či nedá se - má to pihy na kráse." - Asi tak bych shrnul dojmy ze své dnešní návštěvy v OC Chodov, protože to jsem si jako knihomol nemohl nechat ujít.

19.9.2017 v 8:08 | Karma článku: 8.87 | Přečteno: 206 |

Yekta Uzunoglu

Zilhan dcéra Nimrodova

Na koberčeku pri stĺpoch katapultu nad mestom sme boli omámení tak, ako ešte nikdy predtým, zo žiadnej rozprávky alebo legendy, ktoré sme počuli rozprávať matkiným nežným a láskavým hlasom plným lásky.

19.9.2017 v 7:17 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 74 | Diskuse

Karel Sýkora

Victor Nunes – Obyčejné věci jako umění

Victor Nunes je netradiční umělec. Využívá obyčejné předměty k tvorbě neobyčejných obrázků zvířat, lidí ale i plno dalších věcí. Oplývá obrovskou kreativitou...

18.9.2017 v 20:49 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 63 |


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.