Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Před 125 lety se narodil největší český dandy Arthur Breisky

12. 05. 2010 9:36:48
Arthur Breisky byl nejtalentovanější osobností druhé české symbolistně-dekadentní generace. Svůj neobyčejný literární, esejistický i kritický talent prokázal během necelých šesti let. Dekadentní symboliku a důslednou stylizaci rozvinul a posunul až do krajní podoby.

Život jako série mystifikací, dandyovské pózy ničím nezaostávající za Oscarem Wildem, jedinečný literární a esejistický talent. Arthur Breisky je jednou z nejzajímavějších postav české literatury.

Arthur Vincenc Josef Breisky se narodil 14. května 1885 v Roudnici nad Labem v rodině úředníka finanční stráže Jindřicha Breiského. Po obecné škole v Praze, kde už začínaly jeho první problémy s učiteli, pokračovalo Breiského studium na gymnáziu v Lounech. Jeho neschopnost smířit se s dogmaty vzdělávání a řádem školy vyvrcholila u maturity v roce 1903. Tehdy údajně odmítl uvést plný titul císaře Františka Josefa I. a školu nedokončil. Poté začal dávat přednost pečlivému vlastnímu studiu a neúnavnému vzdělávání četbou evropské literatury. Ještě na gymnáziu se seznámil v tanečních hodinách v Lounech s básníkem Jarmilem Krecarem z Růžokvětu i se svou fatální láskou Boženou Dapeciovou, jejichž korespondence z let 1902-1904 je klíčem k Breiského osobnosti, maskám a mystifikacím.

Roku 1905 Breisky debutoval jako kritik a sblížil se s pražským uměleckým světem. O tři roky později pronikl i do vysněné Moderní revue. V roce 1906 začal pracovat jako drážní úředník v Teplicích, později v Děčíně-Podmoklech, odkud vyjížděl na výlety do Drážďan, kde měl příbuzné. Svou jedinou knihu s názvem Triumf zla vydal v roce 1910.V souboru esejů se snažil v imaginárních portrétech ukázat negativní a tragické rysy velkých postav historie jako aristokratické, okolím naprosto nepochopená gesta. Čtenářům předložil stylizované pohledy na oblíbené dekadentní osobnosti, jako byli římští císařové Tiberius či Nero, malíř Jean-Antoine Watteau nebo spisovatelé lord Byron, Charles Baudelaire a Oscar Wilde. Knihu uvedl pochvalným úvodem sám Jiří Karásek ze Lvovic, jenž ocenil zejména Breiského umění stylizovaně evokovat minulost. Navíc miloval jeho samotářství: „A miluji vás, že jste samotář, někde na Severu této smutné země zapadlý, obklopený krásnými věcmi a knihami, a že do Prahy přicházíte jako cizinec a že nemáte, stejně jako já, jako tři jiní moji přátelé, ničeho společného s ostatním dneškem.“

Brzy po vydání knihy zřejmě z finančních důvodů opustil Breisky Čechy a odjel do Ameriky. V posledním dopise Boženě Dapeciové napsal, že Čechy opustil definitivně, aby se tam vracel „jen ve velikých časových intervalech návštěvou. Vy víte, že již od mládí potřeboval jsem více vzduchu a více volnosti. Mé poměry byly příliš stísněné, abych v nich mohl déle žíti.“ V New Yorku začal pracovat jako řidič výtahu v německé nemocnici, ale 10. července 1910 byl z důvodu neopatrné manipulace zasažen výtahem a umačkán. Jeho smrt vyvolala v Čechách řadu spekulací a ještě do šedesátých let 20. století se objevovaly různé domněnky o tom, že Breisky stále kdesi žije, nebo že se dokonce proměnil ve spisovatele Borise Travena.

Breisky jako důsledný stoupenec lartpourlartismu vyznával meditativní a sebekultivující samotářství. Po celý svůj krátký život uctíval absolutní Krásu a Umění. Ty mu napomáhaly zapomínat na všednost života, což stvrzoval svými úniky do uměleckých snů a imaginárních životů. Vyhranil dobově charakteristický důraz na styl jako na průnik nejrůznějších druhů činnosti a vnímavosti. Podstatnou součástí jeho stylizace bylo i gesto přehlížení domácí literatury.

Po roce 1905, zvláště po proniknutí do pražského literárního světa, začal Breisky své mystifikace a dandyovské pózy realizovat ve skutečném životě. Do svého afektovaného postoje aristokratického umělce implantoval brummellovské, baudelairovské i wildovské prvky dandysmu. Předtím, než se sblížil s Moderní revuí, napsal francouzsky dopis Jiřímu Karáskovi ze Lvovic. Když se s ním poprvé setkal, popisoval mu svůj aristokratický život na severu ve vile se sluhou a velice se při loučení podivil, že svobodný pán ze Lvovic spěchá do úřadu. Začal žít dvojím životem a své dandyovské mystifikace uskutečňoval zejména při svých spanilých jízdách do Prahy.

101_0213.JPG

Při výletech do Prahy se Breisky podle básníka Emanuela z Lešehradu představoval jako blazeovaný aristokrat a protišosácký milovník umění. S cizími lidmi i blízkými přáteli jednal s upjatým výrazem, ironickým úsměvem a až poněkud těžkopádnou vznešeností. S jeho ležérním chováním konvenoval i účes po anglicku. „Vyprávěl o svých stycích se světovými spisovateli, o svých bohatých dobrodružstvích, jež prožíval jen ve snu, líčil lukulské hody, jichž se zúčastnil na hostinách svých zahraničních přátel, dovedl se sázet o sumy, jichž nikdy nemohl zaplatit.“

Breisky své pojetí dandysmu shrnul do brilantní eseje Kvintesence dandysmu. Podle něj se celá společnost dělí na vítěze nad životem a jeho otroky – tedy na dandye a ty ostatní. Breisky, přesně tak, jak to demonstroval svojí osobností, představil dandyho jako individuum, které je umělcem života, milencem umělých rájů a nových senzací. Opovrhuje vším přirozeným, zřejmým a všeobecným. Miluje vše výlučné. Jeho pravdy, výrazy a skutky jsou tak osobité, že každému jinému připadají jako nepřijatelné paradoxy. Dandy nesmí být nikdy přirozený, nepodléhá svým citům, vždy bravurně zvládá své potřeby a nepodléhá „silným brutálním afektům“, jako jsou smích, pláč, zoufalství nebo zlost. Dandyové jsou na vše připraveni a nedovede je podle Breiského nic překvapit. „Milují opálově bledou barvu své nudy. Jejich životní impromptu bylo tak intenzivní, že přebrali hořkosti a s ošklivostí odhodili pohár, který jim vnutil osud, procezujíce od této chvíle život svými umělými filtry. Pravý dandy nikomu nedovolí nahlédnout do svého nitra a mluví-li o sobě, nikdy nemluví pravdu. Tento povahový rys dovedl Breisky na své osobě k takové dokonalosti, že poslední léta jeho života už byla jednou vlnou masek a mystifikací za druhou.

Breisky svým svérázným životním směřováním došel až na kraj propasti, odkud nebyla cesta zpět. Nabízí se otázka, jestli by se změnil způsob Breiského vyjadřování, nebýt jeho předčasné smrti. Na druhou stranu, právě toto rychlé ukončení jeho mystifikačního vzepětí dopomohlo jeho dílu k určité neobvyklosti a k postupnému literárnímu ocenění. Za jiných okolností by se možná stalo jen malou epizodou v dlouhém životě literatury. Kvůli své předčasné smrti se Breisky stal vedle Karla Hlaváčka další „tragickou postavou české dekadence.“

Autor: Petr Kubát | středa 12.5.2010 9:36 | karma článku: 18.59 | přečteno: 3044x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Karel Sýkora

Dokážete to přečíst?

Lidský mozek (encephalon) je řídící a integrační orgán nervové soustavy člověka. Řídí a kontroluje veškeré tělesné funkce, jako je činnost srdce, trávení, pohyb, řeč, ale i samotné myšlení, paměť či vnímání emocí.

22.7.2017 v 8:08 | Karma článku: 9.20 | Přečteno: 164 |

Metoděj Skřeček

Swingující Agneszka a její přátelé - imprese stařičkého zvukaře

A tak jste se kolegové zvukaři i ty ctěné PT publikum dočkali. Dnes píšu o zvuku, tanci, radosti ze života i o nás zvukařích a jejich práci.

21.7.2017 v 15:37 | Karma článku: 5.15 | Přečteno: 228 |

Karel Sýkora

Linkin Park – Breaking The Habit

Linkin Park je americká rocková kapela založená v roce 1996, původem z Kalifornie. Skupina se proslavila svým debutovým albem Hybrid Theory, které prodalo po celém světě více než 29 milionu kusů.

21.7.2017 v 10:53 | Karma článku: 7.89 | Přečteno: 221 |

Richard Mandelík

Smetanova Litomyšl díl třetí, opera a klavír a slovo

Na Giocondu jdu proto, že představení Met před čtyřmi lety jsem shledal vynikajícím divadelně i hudebně a byl jsem také zvědav na brněnskou operu. Letošní ročník jsem uzavřel druhý den inteligentním slovem za doprovodu klavíru.

21.7.2017 v 10:18 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 66 | Diskuse

Karel Sýkora

Linkin Park – Shadow Of The Day

Linkin Park je americká rocková kapela založená v roce 1996, původem z Kalifornie. Skupina se proslavila svým debutovým albem Hybrid Theory, které prodalo po celém světě více než 29 milionu kusů.

21.7.2017 v 6:19 | Karma článku: 7.05 | Přečteno: 200 |


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.